Kuželkáři na Koberštejně

Podzim se přehoupl do své druhé poloviny a na horách nastal čas, kdy je přírody nejkrásnější. Žluté břízy, červené javory, ráno křupe pod nohama zmrzlá tráva, a když na ni dopadnou paprsky slunce, rychle se z ní zvedne pára a uschne. Nastal čas, kdy pasáčci vyháněli jen kousek od vsi.

Zrovna pásli poblíž rozvalin hradu Koberštejna, když tu zaslechli z jeho zdí zvláštní burácení. Zvědavost jim nedala a ejhle - tři podivně ustrojení trpaslíci tam koulí z olova poráželi stříbrné kuželky. Navzájem se při hře povzbuzovali, ale nikdy se nemohli dohodnout, kdo z nich půjde stavět. Když si všimli udivených pasáčků, zaradovali se: "Pojďte nám stavět. Odměna vás nemine".

A tak chlapci stavěli, trpaslíci hráli a vždy obdarovali pasáčky zlatou mincí. Když se pak přiblížilo slunce k obzoru a dotklo se ho, popadli se malí hráči za ramena, zatočili se v kole a se slovy díků zmizeli ve větrném víru. Teprve teď se omámení pasáčci vzpamatovali. Sehnali kravky a hybaj domů. A přestože se od té doby do hradní zříceniny vypravili mnohokrát, s kuželkáři se už nikdy nesetkali.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.pradedovazeme.cz